Nejsem žádnej velkej spisovatel a ani jsem se nerozhodla,že začnu psát plno článků a rozumování o focení..zkrátka to napíšu jak to cítím :) Nejspíš taky s chybama,ale pro mě je důležitý obsah tohohle článku..co chci vyjádřit. Má to být takový zamyšlení, protože tohle jsou věty co mě napadají každej den od té chvíle kdy jsem si koupila svou první zrcadlovku a je to spíš věnováno všem kteří rádi fotí a hlavně se učí fotit...
Tvoje fotky jsou tuctový, stejný jako u všech ostatních...Ty si myslíš, že jsi tak dobrá aby ses mohla focením živit?...Ona si o sobě myslí jaká je fotografka, založila si stránku na facebooku ...Už jsem viděl/a lepší fotky..... Už vám někdy někdo řekl některou z těchto vět nebo nějakou podobnou? Joooo, já to slýchávám často :) Někdy mám totiž pocit, že si ti lidé tím snaží něco dokázat,ale nikdy jsem nepřišla na to, co si tím chce dotyčný který tohle vypustí z pusy,dokázat vlastně. Konkrétně první věta, že moje fotky jsou tuctový.... Přiblížím to asi tak... Je to 4 roky co fotím nebo se o to aspoň snažím a vím na čem jsem začínala a co fotím ted' a od první fotky po tu poslední je to rozdíl a to obrovskej..jasně, někdy se vám fotka povede míň, někdy víc,ale každopádně, určitě si jí nechce nikdo schovávat jen v počítači pro sebe, ukázat jí babičce, dědečkovi, tatínkovi a mamince a tím to končí. Pro mě je nejen důležité to, že jdu ven, fotím přírodu, lidi,ale také to,že focení mě uvolňuje,odbourává mi všechen stres, na těch pár hodin mám pocit, že nic jinyho neexistuje než ten krásnej svět kterej si vyfotím a na fotkách mi taky zůstane uchovanej tak jak jsem ho viděla v tom okamžiku, kterej se už nebude opakovat, protože každej moment je jedinečnej přece. Potom následuje takovej ten moment, kdy si ty fotky hodíte do počítače, vyberete si ty, které na vás působí nejlépe a ty pak jdou na facebook kde foto vidí ...stovky nebo tisíce lidí, kterí nejčastěji dokáží vaši snahu ocenit. Neznám úžasnější pocit než ten, kdy opravdu jediná fotka dokáže potěšit někoho jiného než jen mě samotnou. Ale když už tu fotku dám na ten facebook, tak potom právě poslouchám ty věty typu jak jsem namachrovaná od některých,ale jak jinak se má člověk dostat dál? Určitě je potřeba kritika,ale já mám pocit, že kdykoliv přidám fotku, kterou mi někdo pochválí mám víc a víc chut' dál a dál fotit... protože tam právě přichází ten pocit, že to má nějakej smysl. :)
Chtěla bych se zeptat, co je na tom tak špatnyho? Ubližuje to snad někomu? Komu se ty fotky přece nelíbí, nemusí na ně koukat. Pro mě je, bylo a bude důležity, že se líbí mě samotné a těm lidem kteří stojí o to aby se na ně mohli koukat. Tuctový,tuctový...Né! Každej je jinej, každej ke svým fotkám přistupuje jinak a v tom je ta jedinečnost. I když možná moje fotky zatím nemají svůj do slova osobitý styl, tak někde se začít musí aby ho jednou měli. A mě příjde, že v momentě kdy mi někdo řekne, větu třeba jako, tvoje fotky jsou tuctový, stejný jako všechny ostatní..snaží se shodit mě,ale akorát tak shazuje sebe. Já totiž problém nemám,ale ten člověk co to z pusy vypustil zřejmě ano. :) Tohle je totiž věta, která mě donutila k tomu,abych zauvažovala nad tímhle vším.
Bude mi 19 let, mám maturovat a focení věnuju víc času než čemukoliv jinému, snad i víc než škole... Dalo by se říct, že tomu věnuju veškerej volnej čas. Ale je pro mě hlavní co chci v životě dělat a zatím se mi(musím zaklepat) daří a doufám že se mi bude dařit i dál. A nejlepší je podpora od lidí, kteří mě dokáží opravdu ocenit. Já si toho moc vážím!
Když příjdu na akci fotit a vidím, že děcka ocení každou fotku, pochválí nebo už vědí kdo jsem...To je pro mě neskutečnej pocit štěstí.Když fotím s lidmy, tak to jsou neskutečně suprový zážitky, momenty plný smíchu a pak ta věta, fotky jsou super, jsi fakt šikovná, to zkrátka zahřeje a potěší...Přece jen pro focení člověk musí mít nějakej cit a já ho teda asi mám, tak co je tak špatný na tom, že chci ukázat světu, že něco umím?..Nemusí to ze mě nutně dělat člověka, kterej se nad někoho povyšuje.Jen dělám smysluplnou věc,kterou miluju a chci něco dokázat. :)
